Radim Měsíc (archiv)

Radime, čemu se aktuálně profesně věnuješ?

Poslední rok a půl osciluji mezi grafickým designem a provozováním bistra. Každá z těch činností by vystačila na samostatný úvazek, takže se musím docela otáčet. V grafice právě dělám na LITRu, AFO, Divadelní Floře a na několika menších projektech i pro pár korporátů. Snažím se ale záměrně soustředit na spolupráci s kulturními institucemi, protože k nim mám už od studijních let blízko. Bistro máme s kolegou Petrem na Konviktu, kde jsme oba studovali, takže to byla opět přirozená volba, a zároveň se naši činnost snažíme spojit s kulturními organizacemi v Olomouci.

Jsi absolventem Filozofické fakulty UP v oboru Teorie a dějiny dramatických umění. Byla to z tvé dnešní perspektivy dobrá volba?

Jak se to vezme. Já mám za to, že žádný obor není (ať už technický nebo humanitní) automaticky zárukou dobrého uplatnění nebo co víc, duchovního rozvoje. Takže abych odpověděl na otázku, kdybych celým studiem či oborem jen „prolezl“ a spoléhal se na jeho curricula, tak by mi byl ve výsledku k ničemu, tedy za předpokladu, že bych nechtěl být filmovým teoretikem nebo pracovníkem v nějakém vědeckém ústavu.

Naštěstí náš obor kromě klasické výuky nabízel i další příležitosti – již zmíněné festivaly, na kterých se studenti podílejí, kvalitní studentské spolky a hlavně něco, co bych nazval jako „otevřenou platformu“, kde se člověk může bavit s pedagogy a zkoušet realizovat své projekty. Pokud student aktivně nehledá podobné příležitosti, tak mu nejspíš nepomůže sebelepší obor.

Co říkáš na sílící kritiku, která se v českém prostředí na humanitní obory snáší? Viz například výrok kardinála Duky „Naší zkázou jsou humanitní obory, protože zcela ztratily racionální základ. Připomínají dnes to, co byl za minulého režimu marxismus-leninismus”, nebo návrh prezidenta Zemana humanitní obory zpoplatnit.

Podobné výroky jsou samozřejmě nesmysl, ale bohužel pramení z faktu, že širší veřejnost neví, co si pod jednotlivými obory představit. I já jsem musel často někomu z rodiny vysvětlovat, „co že to vlastně studuju“ a „co ze mě jako pak bude“. V drtivé většině případů stačí jen zasvětit je o něco komplexněji do dané problematiky. Každopádně si myslím, že je fajn, že se o kvalitě humanitních oborů diskutuje. Je to ideální příležitost pro popularizaci a osvětu, pokud se toho univerzity správně chytnou.

Jiný názorový tábor naopak tvrdí, že studium humanitních oborů vede žáky ke kritickému myšlení, flexibilitě a kreativitě. Vybavilo tě studium na FF UP takovou výzbrojí? 

Řekl bych, že ano, ale nejsem bohužel ideální vzorek, jelikož mám za sebou poměrně divokou studijní dráhu. Základní školu jsem měl sportovní, střední technickou a vysokou humanitní, takže se dá říct, že jsem v tomto flexibilní. V rámci mojí sociální bubliny, která odpovídá profilu absolventů FF UP, má zmíněné vlastnosti myslím většina mých známých. Teď jen jen otázka, jestli humanitní obory danou skupinu lidí přitahují nebo ji produkují.

Olomoucké univerzitní prostředí je specifické vysokou koncentrací studentů, ve statisícovém městě jich v semestru pobývá až 25 000. Jak se ti v Olomouci žilo a žije?

Žilo a žije se mi tu skvěle. Olomouc má ve studentech a jejich mladé energii obří potenciál, který podle mě ještě pořád neumí využít na 100 %. Začínají se tu objevovat zajímavé iniciativy, podniky, instituce, spolky a události, za kterými z velké většiny stojí právě studenti. Ať už organizačně nebo coby výpomoc. Univerzita s tímto lidským kapitálem pracovat umí, ale město se má ještě v čem zlepšovat.

Co bys své alma mater vytknul? Kde zpětně spatřuješ rezervy, ať už s ohledem na studium samotné, komunikaci se studenty, organizaci apod.? Je něco, v čem Olomouc s Prahou nebo Brnem, dle tvého názoru, nemůže soupeřit?

Mám pocit, a to nejen z osobní zkušenosti, ale i z mého okolí, že je velký rozdíl mezi studentem a absolventem. Možná se to někomu nebude číst snadno, ale všechna ta pozitiva, která jsem zmínil výše, jdou ruku v ruce taky s jedním negativem. Univerzitě a jejím aktivitám (i těm mimostudijním) se pracovní nasazení a nápady studentů hodí a navíc jsou „skoro“ zdarma, což je v rámci nabití praxe a zkušeností naprosto v pořádku. Problém pak nastává v momentě, kdy se ze studenta stane absolvent a chce za profesionálně odvedenou práci a know how odpovídající odměnu. Tady bohužel dojde k velkému vystřízlivění v kontextu možností státní a soukromé sféry a v rámci širšího pohledu pak i mezi Olomoucí a většími městy. Myslím, že by UP měla jít více naproti aktivním lidem, kteří se snaží za Olomouc a univerzitu kopat, a diskutovat s absolventy na jiné úrovni, než jsou absolventská setkání a upomínkové předměty.

Co bys vzkázal letošním maturantům, kteří se aktuálně rozhodují, čemu se věnovat v nadcházejících pěti šesti letech?

Koukejte makat!