Tereza Šimonová (archiv)

Terezo, můžete nám říct, čemu se aktuálně profesně věnujete?

Momentálně pracuji jako moderátorka v Radiu Max ve Vídni. Předtím jsem na částečný úvazek pracovala v Olomouci v Radiu Haná. Je to trochu hektické, ale jsem moc spokojená. Navíc jsem si ověřila, že stojí za to vystoupit ze své komfortní zóny a občas dát na instinkt.

Jste absolventkou Filozofické fakulty UP v oboru Česká filologie se zaměřením na editorskou práci a následně České filologie. Byla to z vaší dnešní perspektivy dobrá volba?

Rozhodně nelituji. Čeština mě bavila už na základní škole a baví mě stále. Je dynamická, vyvíjí se. Navíc má zajímavou historii a mnoho fascinujících teorií. Někomu připadá tento obor nudný. Možná je to pravda a já a mých pár spolužáků jsme prostě divní.

Co říkáte na sílící kritiku, která se v českém prostředí na humanitní obory snáší? Viz například výrok kardinála Duky: „Naší zkázou jsou humanitní obory, protože zcela ztratily racionální základ. Připomínají dnes to, co byl za minulého režimu marxismus-leninismus,” nebo návrh prezidenta Zemana humanitní obory zpoplatnit.

Rozhodně nesouhlasím. Je pravda, že mnoho lidí volí humanitní obory, protože neví, co jiného zvolit. Mnoho lidí jde studovat, protože se jim nechce do práce. Ale není takových studentů hodně i na ostatních oborech? Mnoho lidí podle mě podceňuje humanitní obory, protože netuší, co zahrnují. Nevědí, kde mohou humanitně vzdělaní lidé najít uplatnění, a přitom se s nimi setkávají v mnoha aspektech života. Pan kardinál by si měl uvědomit, že i jeho vzdělání je humanitní. A co se týká uplatnění? To nepovažuji za nejdůležitější, je to poměrně zastaralý přístup ke vzdělání. Vzdělání má podle mě vést ke kritickému myšlení a schopnosti se flexibilně přizpůsobit pracovnímu trhu. Studenti humanitních oborů, kteří mají zájem, to rozhodně splňují a oproti studentům jiných, často úžeji zaměřených, oborů mají širší záběr.

Opačný názorový tábor naopak tvrdí to, co jste zmínila i vy, tedy že studium humanitních oborů vede žáky ke kritickému myšlení, flexibilitě a kreativitě. Vybavilo vás studium na FF UP takovou výzbrojí?

Myslím si, že FF rozhodně splnila to, co má ve sloganu: Učíme myslet. To si ze své alma mater odnáším. Jak se kdo zařídí, jak je šikovný, jaký má potenciál a jak zužitkuje nabyté vědomosti a dovednosti, to už je individuální záležitost.

Olomoucké univerzitní prostředí je specifické vysokou koncentrací studentů, ve stotisícovém městě jich v semestru pobývá až 25.000. Jak se vám v Olomouci žilo?

Výborně. Olomouc je moje srdeční záležitost. A jelikož jsem v Olomouci skutečně žila a nedojížděla od rodičů, tak znám i letní Olomouc coby “město duchů”. Ta studentská je rozhodně zábavnější.

Co byste své alma mater vytknula? Kde spatřujete rezervy, ať už s ohledem na studium samotné, komunikaci se studenty, organizaci apod.?

Rozhodně mi zásadní problém dělala administrativa. Hlídat si termíny, vyplňovat všechny ty formuláře a včas je odevzdávat, to je pro mě mordor. Administrativní úkony by mohly být jednodušší. Příklad za všechno: nezvládla jsem si pohlídat přihlášení k obhajobě magisterské práce…


Co byste vzkázala letošním maturantům, kteří se aktuálně rozhodují, čemu se věnovat v nadcházejících pěti, šesti letech?

Vybírejte si obor podle toho, co vás bude bavit, co vám bude připadat zajímavé, pro co máte předpoklady. Za tři až pět let na výšce neskutečně vyrostete. I když se vám to teď nezdá, opravdu moc se posunete. Za tu dobu můžete mít úplně jiné priority, jiné sny a jiný pohled na svět. Pravděpodobně se už nebudete rozhodovat na základě představy o vlastní budoucnosti, kterou máte právě teď ve svých osmnácti letech.

Hlavně si vysokou užijte, je to úžasné období života. Už teď se mi stýská. A choďte na brigádu. Nikdy nevíte, co se vám bude hodit. Dovednosti všeho druhu jsou neocenitelné.