Jsem dokumentaristka a publicistka. Nyní jsem na mateřské dovolené, ale stále trochu pracuji. Jednak proto, že mě to baví a chci se udržovat mentálně bdělá, a také proto, že je to specifická branže, kde je třeba být vlastně stále přítomen.
Natáčím dokumenty pro Českou televizi a Český rozhlas, ale věnuju se i nezávislým projektům. Natáčela jsem například pro Inventuru, neziskovou organizaci věnující se lidem s handicapem. Asi zatím největší úspěch jsem měla s nezávislým filmem asexuaLOVE, který jsem sama produkovala. Jsem otevřená všemu a jakékoliv práci. Dostala jsem možnost učit pár kurzů na FAMO v Písku, to mě velmi bavilo. Připravuji druhý ročník malého filmového festivalu autorského dokumentu v Litomyšli s názvem DOKU ZAHRADY.
Jste absolventkou FF UP v Sociologie, Andragogika, studovala jste i bakalářský program na Katedře divadelních a filmových studií. Jak byste tuto volbu zpětně obhájila před kritiky a kritičkami humanitního vzdělávání?
Filmovou a divadelní vědu jsem nakonec nedostudovala. Po obhájení bakalářské diplomové práce jsem stála před rozhodnutím natočit svůj první televizní dokument, nebo jít ke státnicím. Mám tedy pouze magisterský titul ze studia Sociologie a Andragogiky.
Kombinace filmu a sociologie je skvělá. Sociologie mě naučila kritickému myšlení, tolerantnímu a otevřenému pohledu na svět a práci s informacemi. Katedra filmu a divadla byla úžasná v tom, že mi dala možnost praxe. Takto jsem se dostala do České televize, kde už jsem zůstala.
Máte nějaký tip pro současné maturanty, kteří si chtějí plnit sny, ale zároveň se “něčím živit”?
Myslím, že je u nás ne úplně dobře nastavený systém praxí pro studenty vysokých škol. Když jsem byla na Erasmu v Utrechtu, poznala jsem velmi dobrý způsob, jak při vysoké škole získávat zkušenosti a nalézat si práci, které se člověk může věnovat a třeba ji i dělat po škole.
Vysoké školy v Nizozemí nabízejí praxi za kredity, studenti musí během studia absolvovat praktické stáže. Je to reciproční systém, který jsem využila i já ve svých projektech v Čechách. Byla jsem vděčná za pracovní pomoc studentů (s tím rizikem, že jsou to nezkušení, ale zato nadšení lidé) a oni získali zkušenost, kredity a dobrou praxi v CV.
Jinak bych doporučila asi to, co jsem udělala já. Po škole se věnovat tomu, co chcete dělat, bez ohledu na to, že vás to zatím neživí. Je to risk a investice, která se ve většině případů člověku vrátí.
