Sylva Tichá Bambasová

Záliba v archeologii a historii začala v mém případě, možná podobně jako u většiny ostatních studentů, velmi romanticky. V roce 2004 měl premiéru historický velkofilm Trója, který jsme v rámci základní školy museli povinně zhlédnout. Film mě zaujal natolik, že jsem okamžitě navštívila knihovnu a půjčila si knihu Vojtěcha Zamarovského Sen o Tróji. Od té doby jsem jasně věděla, že ze mě bude archeolog nebo historik a po vzoru Schliemanna si vykopu vlastní Tróju. Pro své studium jsem si vybrala Olomouc, která mě během několika výletů přesvědčila o tom, že je nejkrásnějším městem Moravy a je tak akorát daleko od nás z české části Slezska. Nastoupila jsem tedy na dvouoborové studium archeologie a historie. Nejvíce mě překvapilo, jak mnoho společného jsem měla s ostatními spolužáky. Měli jsme výborný kolektiv, a i když už uplynul nějaký ten pátek od chvíle, kdy jsme studium ukončili, jsme stále v kontaktu a máme si co říct.

Ve třetím ročníku bakalářského studia jsem již začala pracovat na jedné z olomouckých archeologických institucí a vše, co jsem potřebovala, jsem uměla ze školy. Díky studentskému grantovému projektu jsem pak rovněž provedla samostatný výzkum ke své diplomové práci, jejíž výsledky jsme využili k propagaci archeologie a získali za ní cenu Zlatý mamut.

Nyní pracuji jako archeoložka při Univerzitě v Hradci Králové. Stále mohu čerpat z toho, co jsem se v Olomouci naučila a pokud někdy tápu, vím, že se na své bývalé mentory z Olomouce mohu kdykoliv obrátit s prosbou o radu.